Překlady německé literatury 2014

Na českém knižním trhu se nové překlady německé literatury objevují pravidelně. Zdaleka zde nepřevažují díla klasická, naopak, často se jedná o spisovatele, kteří v Německu patří k výrazným představitelům současné literární scény.

Zpráva o českém knižním trhu 2013/2014, zveřejněná Svazem českých knihkupců a nakladatelů, opět potvrzuje dlouhodobý trend: mezi jazyky, ze kterých se do češtiny nejvíc překládá, je němčina hned za dominantní angličtinou. V roce 2013 vyšlo 924 titulů přeložených z německého jazyka a lze předpokládat, že pro rok 2014 bude výsledná suma řádově podobná. Mé pozornosti však tyto stovky rádců a bedekrů, odborných knih a spotřebních titulů zůstanou ušetřeny. Zaměřím se pouze na nejvýznamnější beletristická díla a ve výčtu připomenu i některé žánrové tituly, které svými kvalitami překračují průměrná žánrová měřítka, či případně manifestují pestrost knižní nabídky. Ve výběru zůstane opomenuta také německojazyčná tvorba rakouské a švýcarské provenience, tentokrát půjde jen o literaturu „německou z Německa“. Nezohledňuji drama a až na jedinou čestnou výjimku jsem v letošním roce nezaznamenala žádný básnický překlad.
Níže uvedený seznam odráží mimořádnou rozmanitost, v níž se zrcadlí odlišné intence autorů, zájem nakladatelů i čtenářský vkus. Utřídit tento pel-mel je poměrně obtížné; jedním společným jmenovatelem by mohlo být tzv. splácení dluhů (Müllerová, Hilbig, Schmidt), jiným snad čtenářská obliba či poptávka, na niž reagují tematicky propojené série knih (zejména v žánru krimi, romance a četba pro děti a mládež). Vysledovat lze i jiné dílčí podobnosti, např. v biografii autorů či autorském stylu, ovšem tuto afinitu mezi tituly vydanými v roce 2014 zřejmě zakládá jen náhoda. Vybrané knihy stručně představím v abecedním pořadí podle příjmení jejich tvůrců: nejprve krásnou literaturu a následně žánrové tituly krimi, romance, non-fiction, knihy pro děti a mládež plus ostatní.

Herrndorf, Wolfgang. Písek. Překlad Michaela Škultéty. Praha, Argo 2014. 368 str.
Herrndorf, Wolfgang. Sand. Berlin, Rowohlt 2011. 480 str.
Za svůj poslední román Písek (2012) získal loni zesnulý spisovatel a ilustrátor Wolfgang Herrndorf (1965–2013) Cenu Lipského knižního veletrhu. Kritika o něm napsala: „Před tímto románem stojíme jako před skutečnou, obrovskou písečnou dunou. [1] Kdo do knihy vstoupí, opustí pevnou půdu obvyklých čtenářských zvyklostí. Čtenář má až do samotného konce pocit, že mu něco uniklo.“ Tento formálně odvážný román, rozkročený mezi krimi, thrillerem a satirou, rozehrává děj v severní Africe, patrně v Maroku. Při olympijských hrách je zajato rukojmí, policie vyšetřuje vraždu čtyř obětí z hippie komunity. Postav a záplatek přibývá, každý něco hledá. Nenachází. Atmosféra příběhů je temná – na rozdíl od předchozího autorova titulu Čik, road-movie (nejen) pro mládež. Oba tituly přeložila do češtiny Michaela Škultéty pro nakladatelství Argo.

Hilbig, Wolfgang. Provizorium. Překlad Petr Dvořáček. Praha, Prostor 2014. 232 str.
Hilbig, Wolfgang. Das Provisorium. Frankfurt am Main. S. Fischer Verlag, 2000. 319 str.
Wolfgang Hilbig (1941–2007), původem východoněmecký básník a prozaik, napsal po odchodu na Západ tři romány. Ten poslední a nejvíce autobiografický, nazvaný Provizorium, odráží již svým názvem trpce prožívanou zkušenost ztráty domova a nemožnost zakořenit v novém (kapitalistickém) světě. Spisovatel C. postupně přichází o schopnost psát, ale i milovat. Vede provizorní život zahalený v alkoholovém oparu. Vydal Prostor v překladu Petra Dvořáčka.

Müllerová, Herta. Nížiny. Překlad Radka Denemarková. Praha, Mladá fronta 2014. 150 str.
Müller, Herta. Niederungen. München, Carl Hanser Verlag 2010. 176 str.
S nadsázkou se dá říct, že Herta Müllerová (nar. 1953) musela dostat Nobelovu cenu za literaturu (2009), aby se čeští čtenáři dočkali jejích knih. Kdo již četl novelu Cestovní pas či romány Rozhoupaný dech a Srdce bestie (vydala Mladá fronta), má představu, co ho čeká v letos vydaném povídkovém svazku Nížiny, kterým Müllerová v osmdesátých letech debutovala. Metaforický, a přitom chladný, přesný jazyk, téma života v osamění a v atmosféře strachu totalitního režimu. Už samotný titul lze vykládat jako metaforu morální devastace venkovských i městských obyvatel, jež je přítomna ve všech devatenácti povídkách. Překladatelka díla Müllerové Radka Denemarková v doslovu podotýká: „To nejpodstatnější, to nejcennější pro lidstvo je důstojný život. Nikoli přežití za každou cenu.“

Schädlich, Hans Joachim. Veličenstvo, chvátám. Voltaire u Friedricha II. Překlad Vratislav Slezák. Praha, Argo 2014. 184 str.
Schädlich, Hans Joachim. Sir, ich eile. Voltaire bei Friedrich II. Eine Novelle. Reinbek, Rowohlt Verlag 2011. 144 str.
Historická témata bývají pojednána košatým jazykem, ve výpravných dobových kulisách, s arzenálem postav a dílčích epizod. Pravý opak předvedl Hans Joachim Schädlich v útlé novele Veličenstvo, chvátám: o době plné kudrlinek píše takřka v holých větách, předvádí čirý jazykový minimalismus. A přitom ukazuje, jak komplikovaný byl vztah pruského despoty Friedricha II. Velikého a tvrdohlavého francouzského volnomyšlenkáře Voltaira. A že pravdu měla opět jednou žena… Německé vydání bylo načasováno k třísetletému výročí narození Friedricha II., u nás vychází s tříletým zpožděním v cizelovaném překladu Vratislava Slezáka.

Strauss, Botho. Marlenina sestra. Teorie hrozby. Překlad Alice Rahmanová. Praha, Dauphin 2014. 126 str.
Strauß, Botho. Marlenes Schwester. Theorie der Drohung. München, Carl Hanser Verlag 1985. 112 str.
Botho Strausse (nar. 1944) dramatika uvedl do českého prostředí již v 80. letech Milan Tvrdík. Botho Strausse prozaika se ujalo nakladatelství Dauphin: v roce 2010 vydalo Lži Šero Bydlení, letos povídkový soubor Marlenina sestra. Teorie hrozby; oba tituly v překladu Alice Rahmanové. Křehká existence na okraji společnosti, přepisování příběhů, permanentní redefinování, romantické prvky vampirismu a hledačství, existenciální nejistota a slabost – tyto atributy lze připsat oběma povídkám. Hlavní postavy jsou bezejmenné, jsou pouhými nositeli role: Marlenina sestra nemá sílu žít ani ze života odejít, upíná se na svou adoptivní sestru, vstoupí do smyšleného příběhu. Spisovatel z druhé povídky zase postupně přijímá identitu své (ženské) postavy, o níž píše. Proměny jsou ostatně pro Straussovu prózu symptomatické.

Schmidt, Arno. Brandovo blato. Překlad Michaela Jacobsenová. Zblov, Opus 2014. 118 str.
Schmidt, Arno. Brand‘s Haide. Hamburg, Rowohlt Verlag 1951.
Arno Schmidt (1914–1979), jeden z nejoriginálnějších německých poválečných prozaiků, působil také jako překladatel. Sám však pro své výrazové novátorství a sémantickou hloubku mezi nejpřekládanější nepatří. Tzv. krátký román Brandovo blato z roku 1951 vyšel v roce 2014 v nakladatelství Opus po dvou souborech raných próz Leviatan a Cesty do Weilaghiri a „měšťáckém“ románu Ze života fauna. Jde patrně o nejautobiografičtější knihu ze všech Schmidtových děl – vystupuje v ní postava nesoucí autorovo jméno, text má deníkový charakter, zároveň se však vyznačuje křížením časových rovin, přesazováním místopisných reálií, aluzemi na jiné literárními texty, mísením biografických faktů ze Schmidtova života, ale i německého romantika Friedricha de la Motte-Fouquého, jehož životopis Schmidt psal. Toto výsostně literární dílo vyšlo se zasvěcenými vysvětlivkami a doslovem překladatelky Michaely Jacobsenové.

Velasco, Stefanie de. Tygří mlíko. Překlad Jana Zoubková. Praha, PLUS 2014. 240 str.
Velasco, Stefanie de. Tiegermilch. Köln, Kiepenheuer und Witsch 2013. 288 str.
Herrndorfova Čika svým spádem a empatickým vyprávěním připomíná – podle kulturní rubriky Spiegelu –„berlínský“ román Tygří mlíko, autorčina prvotina oceňovaná za sugestivně podaný obraz života dnešních mladých lidí ve městě. Je příběhem dvou nerozlučných kamarádek, čtrnáctileté Niny a Džamily, které žijí na malém berlínském sídlišti mezi mnoha národnostními menšinami. V létě se dívky rozhodnou pro první sexuální dobrodružství, ale co začíná jako zábava, neskončí dobře…

[1] Andrea Hünniger: „Die Wüste ist ein sinnloser Ort“. © Die ZEIT, 17. listopadu 2011