Němčina jako cizí jazyk „Je nutné vyškolit učitele pro výuku němčiny jako druhého jazyka“

 Školáci různého jazykového a kulturního původu
© jovannig - Fotolia.com

Po tříměsíčním pobytu v Německu platí pro děti uprchlíků povinná školní docházka. Nejdříve se však tyto děti musejí naučit německy. To staví školy a učitele před velkou výzvu, jak říká Josef Kraus, předseda německého svazu učitelů.

Pane Krausi, kolik dětí uprchlíků musí být vlastně v roce 2015 integrováno do německého školského systému?

Spolehlivá data neexistují, počet dětí lze pouze odhadovat. Za předpokladu, že v roce 2015 přijde do Německa celkem 800.000 uprchlíků, lze počítat s tím, že mezi nimi bude v každém případě 100.000 až 120.000 dětí školou povinných.

Jak je momentálně na školách organizována pro tyto děti výuka němčiny?

Na celoněmecké úrovni v podstatě nemáme vůbec žádné rozumné opatření, které by tuto výuku regulovalo. Největším problémem je, že chybějí učitelé němčiny jako druhého jazyka. Za takového stavu může jen málo škol nabízet podpůrnou výuku německého jazyka. Některé školy, zejména ty s multietnickým složením, organizují však podpůrné kurzy němčiny už delší dobu. V Bavorsku existují na základních a středních školách takzvané „přechodné třídy“. V nich vyučují učitelé, kteří studovali němčinu jako druhý jazyk. Děti se tam intenzivně učí německy, aby po absolvování jednoho školního roku mohly začít chodit do běžné třídy. V současné době však existuje pouze 375 takových tříd, nejsou tedy ani zdaleka na každé škole.

Na odborných učňovských školách je situace v celoněmeckém měřítku lepší. Tam existuje více jazykových tříd, protože mnoho mladých uprchlíků je ve věku 17 nebo 18 let a v Německu jsou bez rodičů. Pro ně je nutné rychle něco udělat. V Bavorsku se tito mladí lidé učí jeden rok intenzivně německy a pak navštěvují přípravnou třídu, která je připravuje na příslušný obor. Problém však je, že ani tam momentálně nemáme pro jazykové třídy žádné učitele navíc.

Jak potom tedy mohou tyto školy podpůrnou výuku němčiny vůbec poskytovat?

Kvůli zřizování dalších tříd je nutné slučovat ostatní třídy nebo krátit hodiny v běžných třídách. Pouze tak lze například na odborných učňovských školách získat výukové hodiny pro nově zřízené třídy. Často vyučují učitelé, kteří jsou už v důchodu a kteří absolvovali další vzdělávání v oboru němčina jako druhý jazyk. Zčásti pracují na bázi dobrovolnosti. Mnoha základním a středním školám nezbývá než odkazovat děti na určité specializované školy a lidové univerzity, které nabízejí intenzivní podpůrné kurzy pro děti. V praxi se osvědčilo, když se děti nejdříve několik měsíců učí mimo školu intenzivně německy. V konečném důsledku by to byl přece ztracený čas, kdyby osmileté nebo devítileté děti přišly do třídy na základní škole a škola jim nemohla nabídnout dodatečnou podpůrnou výuku němčiny. Ale i v případě, že škola takovou výuku nabízí, jedná se často jen o tři až pět hodin týdně. A to je příliš málo.

Učitelské svazy požadují už téměř rok větší počet učitelských míst. Co se v této věci udělalo?

Moc ne. Tisíce nových učitelských míst ostatně nelze okamžitě vydupat ze země. To jsou koneckonců rozpočtové otázky a rozpočty jednotlivých spolkových zemí jsou často koncipovány na dva roky, v příznivém případě pouze na jeden rok. S pomocí dodatečných rozpočtů by země ovšem mohly reagovat, kdyby chtěly, a mohly by poskytnout například prostředky na termínované pracovní smlouvy pro učitelky a učitele. To, že spolkové země nechtějí okamžitě vytvořit plánovaná pracovní místa, která je budou zatěžovat čtyři desetiletí i déle, naprosto chápu. Ale se smluvními prostředky by například bylo možné smysluplně využít mnoho učitelů němčiny, kteří hledají práci.

Jak v tom může pomoct politika?

Můj požadavek na politiku je – vyškolit tyto učitele v oboru němčina jako druhý jazyk a pak je zavázat k tomu, aby alespoň dva roky vyučovali v uprchlických třídách. Potom by těmto učitelům měla být dána možnost ucházet se znovu o stálé pracovní místo. Momentálně se však školy, spolkové země a spolková vláda přou o to, kdo co zaplatí. Obce jsou naprosto přetížené a spolková vláda musí dát na podporu výuky němčiny k dispozici více finančních prostředků. Na celostátní úrovni jsem však ještě žádnou iniciativu nezaznamenal.

V některých spolkových zemích však pro školní rok 2015/2016 byli přijati do zaměstnání noví učitelé pro podpůrnou výuku němčiny. V Severním Porýní-Vestfálsku existuje 300 nových učitelských míst, v Sasku-Anhaltsku jich je téměř 100 a v Bádensku-Württembersku 365.

Ano, to je možné. Ale to ani zdaleka nestačí. Když budu vycházet z počtu 120.000 školou povinných dětí z řad uprchlíků, pak to znamená nejméně 6.000 tříd navíc. To zase odpovídá potřebě 10.000 učitelů navíc pro celé Německo. Politika si ještě není vědoma toho, o jak velké počty se tu řádově jedná.

Jaké podpory se školám v současné době dostává?

Existují formy kooperace, v rámci kterých cizinecké úřady, úřady péče o mládež, úřady sociální péče, odbory, církevní vzdělávací organizace nebo sdružení jako Rotary Club a Lions Club nebyrokraticky spolupracují a pořádají peněžní sbírky. Mimo jiné nabízejí také kurzy němčiny. Jinak dávají hodiny němčiny také učitelé v důchodu, kteří pracují buď na základě krátkodobých pracovních smluv, nebo zcela bezplatně. To však nepokrývá veškerou potřebu.

Jakým výzvám čelí učitelky a učitelé, kteří vyučují v podpůrných kurzech?

Vedle odborné výzvy, spočívající v tom, že musejí vyučovat němčinu jako druhý jazyk, se musejí učitelé vypořádat také s tím, že v těchto třídách sedávají žákyně a žáci různého jazykového a kulturního původu. To může vést ke konfliktům, do kterých učitelé chtě nechtě musejí zasáhnout. K tomu však potřebují být obeznámeni s etniky, zvyky a náboženstvím těchto žáků. Navíc je tu problém, že tyto děti mají rozdílné předchozí vzdělání – některé z nich jsou analfabeti, jiné vykazují naopak solidní úroveň vzdělání. Kromě toho bývají třídy často přeplněné a některé děti jsou v důsledku útěku z původní země traumatizované. To není snadné.

Jak lze učitele podpořit?

Jak už jsem řekl, potřebují především školení v oboru němčina jako druhý jazyk. Kromě toho musejí být vyškoleni také multietnicky. Dále bych doporučoval pravidelná jednání u kulatého stolu, kde by se sešli učitelé, zástupci oficiálních míst a pracovníci humanitárních organizací a mluvili by o svých zkušenostech s kurzy, o problémech, o možných vylepšeních, ale také o nedostatku financí a personálu. Kromě toho se přimlouvám za to, aby učitelům pomáhali tlumočníci – ne neustále, jen v případě potřeby. Přinejmenším v prvních měsících.
 

Josef Kraus, ročník 1949, byl do července 2015 ředitelem jednoho gymnázia v Bavorsku. Od roku 1987 je předsedou Německého svazu učitelů. Tato zastřešující organizace zastupuje přibližně 160.000 pedagožek a pedagogů.