Špačkové z ostrova Hjertøya zpívají Kurta Schwitterse je název výstavy Wolfganga Müllera, na které se ornitologie střetává s dadaismem a na které Goethe-Institut poprvé spolupracuje s Nadací Walthera von Goetheho (Walther von Goethe Foundation), sídlící v Reykjavíku a Berlíně.
Zásadní inspiraci pro svou Prasonátu (Ursonate), patrně nejslavnější dadaistickou zvukovou báseň vůbec, získal dadaistický umělec Kurt Schwitters údajně ze zvukové poesie svého kolegy Raoula Hausmanna při jednom pobytu v Praze v září roku 1921.
O více než 70 let později vycestoval berlínský konceptuální umělec, milovník ptáků a obdivovatel Kurta Schwitterse Wolfgang Müller na norský ostrov Hjertøya. Vlastně chtěl fotografovat chatu, ve které Schwitters od roku 1932 trávíval léto. Během dokumentování pozůstatků Schwittersových uměleckých objektů v jeho kamenném domečku však Müller objevil jednu velkou kuriozitu. Zjistil, že špačkové na ostrově Hjertøya si jen tak jednoduše neštěbetají. Ve zpěvu ptáků rozpoznal umělec mnohem spíše imitaci Schwittersovy Prasonáty. Nahrávky tohoto špaččího zpěvu společně s fotografiemi Schwittersova objektu Merzbau na ostrově Hjertøya představil Müller v roce 2000 na výstavě v berlínské galerii Katze 5.
Absurdní zvrat přinesl dopis z nakladatelství Gustav Kiepenheuer Bühnenvertriebs GmbH, které spravuje pozůstalost dadaistického umělce Schwitterse. Tento dopis reagoval na berlínskou výstavu. Nakladatelství totiž spatřovalo v ptačích hlasech, které Müller nahrál, porušování autorských práv. Müllerovo poukázání na to, že bylo obtížné přesvědčit dotyčné špačky, aby s recitací autorsky chráněného zvukového materiálu přestali, vedlo nakonec k pozoruhodnému rozsudku Institutu Maxe Plancka pro duševní vlastnictví: Vzhledem k tomu, že dotyčné nahrávky jsou nahrávkami přírodních zvuků, nejedná se zde v žádném případě o porušení autorských práv. Z právního hlediska tedy výstavě ani dalšímu volnému recitování Prasonáty následujícími generacemi špačků na ostrově Hjertøya už nic nebrání.
V rámci výstavy “Špačci z ostrova Hjertøja zpívají Kurta Schwitterse” budou
berlínský umělec Wolfgang Müller,
zoolog Frank Steinheimer z Univerzity Martina Luthera v Halle nad Sálou a zoolog,
ornitolog a spisovatel Vít Zavadil vést debatu na pomezí umění a vědy nejenom o zpěvu špačků a jejich vynikající schopnosti imitovat nejrůznější zvuky.
Vít Zavadil vystudoval medicínu a v letech 1977-1993 vykonával lékařskou praxi. Po celou dobu pracoval aktivně poli zoologie se specializací na hlasy ptáků a obojživelníků. V poslední době se věnuje také nižším korýšům a hadům. Je zaměstná u ENKI o.p.s. v Třeboni a je činný publikačně. Je spoluautorem několika knih o obojživelnících a plazech včetně zahraničních a autorem článků téměř 200 citačních titulů se zoologickou tématikou. Vydal řadu CD a DVD s hlasy ptáků a obojživelníků. Věnuje se také prolínání zvuků přírody s uměním.
Frank D. Steinheimer studoval biologii, zoologii a ekologii na univerzitách v Erlangen a ve Vídni. V roce 2005 získal doktorát na pomezí teorie vědy a ornitologie na univerzitě v Rostocku. Od roku 2008 je vedoucím časopisu přírodovědných sbírek na Univerzitě Martina Luthera v Hale nad Sálou. F. Steinheimer je členem různých představenstev vědeckých společností a mezinárodních komisí.
Praha, 11|11|2016. V pražském Goethe-Institutu se bude 15. listopadu řešit otázka, jak vynikající je paměť špačků, a zda ptačí schopnost imitovat nejrůznější zvuky může mít i nechtěné právní důsledky. Debata vychází z konkrétního právního sporu, kdy špačci „bez povolení“ reprodukovali dílo dadaistického umělce Kurta Schwittese.
Zpět
